Je to tady! Rok se s rokem opět sešel a v pořadí 12. expedice našeho spolku se přiblížila. Do oblasti Šumavy jsme se všichni těšili a znát to bylo i na vynikající účasti - kromě Tomáše, který má ale jasnou omluvenku, jeli všichni, ač někteří z nás nemohli zůstat až do konce. Po 10 letech jsme zavítali opět na Šumavu. tentokrát jsme si odhlasovali Prachaticko. Trasy nám Jiří naplánoval s pečlivostí sobě vlastní tak, aby uspokojily naše fotografické choutky, ale i potřeby občerstvení po cestě. Čekaly nás 4 dny na Prachaticku a jaké byly, se můžete dočíst v následujících řádcích.
Konečně nastalo vytoužené páteční odpoledne a všichni členové Apaluchy se nemohli dočkat, až vyrazí směr Prachaticko, konkrétně Volary. Tedy všichni až na Tomáše, který je zatím ještě pořád na pracovním pobytu v Čínské lidové republice. Letos se nám opět podařilo zajistit dodávku pro hromadný přesun a tím pádem i více zábavy během cesty. Oficiální odjezd byl samozřejmě z Bystřan, od hospůdky Na růžku. Odjíždět jsme tentokrát chtěli už v 16 h, ale zkoordinovat vše na správný čas nám zatím pořád dělá trochu problém. Nicméně v 16:18 byli skutečně již všichni připraveni, naloženi a převlečeni (letos do hnědých expedičních trikotů, kromě Petra, který si nechal pro jistotu vyrobit i šedou mikinu). Jak se ale ukázalo, nebyli všichni připraveni dostatečně. Neměli totiž do čeho načepovat pivo na cestu a tak ještě spěchali nakoupit vody do vietnamské večerky, které následně ihned před krámem vyprázdnili.
Po těchto nezbytnostech jsme tedy konečně ve tři čtvrtě na 5 mohli vyrazit. Až do Prahy byla cesta pohodlná, ale jak se později ukázalo na výpadovce na Strakonice, nápad vyrazit pryč na víkend mělo spolu s námi spoustu lidí. Zkrátka jsme se nevyhnuli pořádné zácpě a museli dokonce absolvovat inverzní pitstop u svodidel. Asi 50 minutové zdržení nám však neubralo na náladě a v půl 9 jsme parkovali dodávku u penzionu u Kuboňů.
Miklís už byl na místě a tak proběhlo pozdravení a klasická témata, jako počet prodaných ananasů na Shutterstocku či možnosti focení modelek u něj v ateliéru. Přivítal nás i pan domácí, který nás seznámil s chodem svého penzionu a dozvěděli jsme se také, že mimo nás je zde ubytována dámská skupina. Prý také nadšené turistky - ale o nich později. Na pokojích nás zaujaly zejména vitríny s dekoracemi z 80. let, které nás vrátily do dětství. Mezitm společně dorazili Jarda s Kubou a rázem byla naše sestava kompletní. Ubytování bylo tentokrát ve čtyřlůžkových pokojích a rozdělení bylo jasné - mladší a nechrápající část: Jirka, Zbyněk, Jarda, Miklís a zkušenější část: Petr, Chlůďa, Pavel, Kuba.
Všichni společně jsme pak mohli vyrazit na pivo, ale jak jsme zjistili, příliš hospod v okolí není a tak jsme se vydali směrem k nádraží do hotelu Chata. Uvnitř jsme hodnou chvíli přemýšleli, zda je již opuštěný a nebo se nějaká obsluha objeví. Jelikož však hrála televize a z kuchyně bylo také slyšet nějaké zvuky, usoudili jsme, že by přeci jen někdo mohl přijít. Po chvíli postávání u baru jsme se nesměle usadili ke stolu a nakonec se dočkali a mohli dokonce k pivu i něco zakousnout. Témat k diskuzi bylo hodně, jelikož jsme se všichni opravdu dlouho nesešli. Nutné bylo i plánování tras tak, aby všichni měli možnost nafotit veškerá témata. Jarda, Zbyněk a Kuba museli totiž kvůli pracovním povinnostem odjet už v neděli odpoledne. Pro Zbyňka to bylo první krácení expedice a byl z toho dosti rozčarován. Počasí na víkend vypadalo slibně a rozhodli jsme se nakonec zvolit trasy na Stožeckou skálu a na neděli pak Schwarzenberský kanál a výšlap na Plechý. Ostatním na další dny pak zbyl výlet na Boubín a návštěva Husince. Kolem jedenácté následoval poklidný návrat na ubytování (dávali jsme pozor hlavně na Kubu), kde jsme se uložili do postelí.
Když se probral pokoj nechrápajících, zbytek výpravy už dávno snídal. Během snídaně ve společné kuchyňce mezitím navazoval kontakt s již zmíněnou skupinou. Bohužel se nejednalo o žádné mladé sportovkyně, nýbrž dámy v důchodovém věku, duchem však ještě mladé. Podobně jako my se chystaly po svých objevovat krásy Šumavy. Po krátké konverzaci a bohaté snídani jsme si do batohů sbalili všechny nezbytné objektivy, filtry, bundy, lahve a tatranky a vydali se na první trasu, která nás měla zavést až téměř do tisíce metrů nad mořem, na Stožeckou skálu.
V 8:45 Zbyněk před penzionem zapnul aplikaci Endomondo, aby mohl naše kroky zaznamenat do digitálního formátu pomocí GPS, a tím byla první trasa oficiálně odstartována. Naše první kilometry vedly z Volar po NS Zlatá stezka a dále po zelené až k Soumarskému rašeliništi. Přemostili jsme Teplou Vltavu, odbočili k osadě Dobrá a když jsme zjistili, že je zde otevřená hospůdka, ihned jsme zamířili dovnitř. Bylo čtvrt na 12, čas na pivo a polévku, popř. lehčí jídlo. V Dobré jsou pěkné a zachované příklady lidové architektury (od r. 1995 vesnická památková rezervace) a nejinak tomu bylo v případě této hospůdky, která byla stylově vybavena i uvnitř. Pan hostinský byl navíc veselá kopa a tak se nám zde opravdu líbilo a zejména Kuba si s ním notoval. Při odchodu se spolu nechali na památku zvěčnit. V podstatě naproti hospodě byla miniexpozice vojenské techniky v podobě zachovalého BVP, s nímž si pro změnu rád zapózoval Jarda. Po cestě lesem, kde začalo první mírné stoupání, se naše skupina částečně rozdělila a tak došlo k tomu, že Petr s Chlůďou v čele šli chybně na rozcestí Stožecká luka dále po žluté směrem na obec Stožec. Zmást se nechal také Zbyněk, který šel několik desítek metrů za nimi a zcela náčelníkům důvěřoval, stejně tak Pavel. Zbytek toulající se pomaleji měl to štěstí, že měl poblíž Jiřího, který trasy plánuje a tak věděl, že se musí odbočit po modré. Ihned z rozcestí tedy telefonicky informoval všechny zbloudilé. Nicméně Petr s Chlůďou byli už tolik napřed, že zavrhli variantu o vracení se a přemluvili i Zbyňka s Pavlem, aby za nimi došli do Stožce a dál se rozhodli o dalším pokračování. Zpět na rozcestí to byly cca 2 km a tak se odtržená skupinka odvážila improvizovat. Zbytek grupy mezitím v klidu pokračoval ve stoupání po modré na Stožeckou skálu.
Ve Stožci Zbyněk navštívil informační centrum a zjišťoval, kudy by se mohli nejlépe napojit na původní trasu. Od slečny na informacích dostal mapku s přibližným vyznačením cesty, kudy nahoru na značenou trasu a zároveň byl zrazován od vyhledávání jiných neznačených cest v lese. Tato skupinka se tedy vydala podél železniční tratě a Studené Vltavy až k lávce, kde měli pokračovat prudkým výšlapem (na krátkém úseku převýšení přes 200 m) a napojit se na naší původní trasu, konkrétně pak dojít kus zpět po modré až ke Stožecké kapli, kde se nacházel zbytek výpravy. Při focení na lávce upadla Petrovi do vody krytka objektivu (má v tom praxi a už se mu to na Apaluše povedlo po několikáté) a tak jsme měli možnost pozorovat pokus o její záchranu. Studená Vltava je prý opravdu studená, ale naštěstí ne tak hluboká, aby v ní nemohl brodit a krytku tedy zachránit. Pak jsme začali stoupat po neznačené cestě vzhůru. Celá tato legrace znamenala cca 3,5 km navíc. Mezitím si ti, co nebloudili, stihli dostatečně odpočinout a načerpat síly u studánky (dle pověsti kouzelné) u Stožecké kaple. Asi po hodině jsme se tedy opět všichni setkali, vystoupali až na samé vrcholky Stožecké skály a kochali se krásnými výhledy. Lehký opar sice snižoval viditelnost, ale i tak to byla sladká odměna. Kdysi zde stával strážní hrad, jehož nepatrné zbytky se dochovaly až do dnešních dnů. Výstup na skálu je poměrně náročný a nebezpečný a zejména těm, kteří nemají rádi výšky, nemusí dělat dobře.
Poté jsme zahájili sestup, po některým už důvěrně známé cestě po modré, a mířili k Mrtvému luhu, potažmo na železniční zastávku Dobrá na Šumavě, odkud jsme se měli vlakem vrátit do Volar. Jelikož nás tlačil čas, museli jsme zrychlit a poslední kilometr nasadit až vražedné tempo, kterému všichni nestačili. Nutno poznamenat, že kdyby vlak přijel tak, jak má, asi by se celá naše skupina nevrátila. Jenže měli jsme štěstí a nakonec jsme na zastávce ještě asi 10 minut čekali (jak už to bývá, vlak ČD měl malé zpoždění) a tak jsme si mohli oddechnout a popřípadě ještě fotit. Kolem čtvrt na 6 jsme vystoupili na nádraží ve Volarech a jelikož jsme chtěli večer zažít nějakou zábavu (Volary byly dost mrtvé), rozhodli jsme se vyrazit na večeři do Prachatic, kde by byly i lepší možnosti pro pořízení snímků do několika tématů, zejména pak tématu č. 9.
Po osprchování a ošetření puchýřů jsme vyrazili dvěma auty do cca 19 km vzdálených Prachatic. Zaparkovali jsme přímo na Velkém náměstí a po krátké obhlídce jsme se usadili na terásce restaurace U Jelena, v jejíž útrobách mimochodem probíhala svatební hositna. S přicházejícím šerem jsme postupně odcházeli hledat kompozice pro téma Noční architektura. V našich hledáčcích se tak objevovaly prachatické památky, zejména Dolní brána či kostel sv. Jakuba Většího, ale i četné měšťanské domy. Malebné historické centrum se nám moc líbilo. Po zdokumentování všeho zajímavého jsme chtěli pokračovat v nějaké útulné hospůdce, ale náměstí moc možností nenabízelo. Navíc jsme se nechtěli přichomýtnout do žádné nepříjemné situace, jíž jsme byli na náměstí svědky - podnapilí jedinci si tu začali vyřizovat účty, zůstalo ale naštěstí jen u hlasitých výhrůžek, nadávek a postrkování. Nakonec jsme objevili v boční uličce pěkný bar nazvaný Pub za Radnicí, kde to konečně trochu žilo (resp. naším příchodem ožilo). Jirka za námi dorazil asi až po hodině a půl, neb se pořád snažil hledat lepší záběry a posléze ještě podával telefonické hlášení domů. Během popíjení piva jsme postupně prozkoumávali bar a diskutovali, které drinky jsou ty nej a zda si dáme rum či whisky. Proti panákům byl tradičně Petr, taktéž řidiči Jarda a Miklís si museli vystačit s nealko nápoji a sledovat, jak narůstají promile v žilách ostatních. Pak už nastal čas na razítkování, kterého se tradičně ujímá Kuba. Nejprve se rozcvičil na nás a poté neunikly jeho řádění ani obě servírky. Konec zábavy nastal až kolem půlnoci, kdy jsme se vydali zpátky do Volar. Jelikož jsme byli v dobré náladě, pokračovali jsme chvíli ještě popíjením na pokoji za doprovodu Miklísovy kytary a zpěvu. To už byla ale definitvní tečka za prvním dnem.
Skupinovka na lávce
Teplá Vltava
Osada Dobrá
Výhled ze Stožecké skály
Kostel sv. Jakuba Většího v Prachaticích
Po bujařeším předešlém večeru se některým vstávalo trochu hůře, ale přesto jsme už v 8 hodin byli všichni po snídani. Tentokrát jsme snídali sami a naše ženské sousedky byly už pryč. Snad je nepohoršil náš noční příchod. Pokud zmiňujeme jídlo, je nutné vyzdvihnout Jardu, který jezdí na všechny expedice dobře zásoben proviantem. Koneckonců je to občerstvovací referent. Ale i ostatní členové bývají vybavení nějakou tou dobrotou od svých manželek či přítelkyň a za to jim patří velký dík. Nechybí tak buchty, koláče, bábovky, rolády, preclíky atd.
Dobře nasnídaní jsme se naložili do vozů a přesunuli se do Nové Pece, odkud jsme měli jít okruh Medvědí stezkou přes Plešné jezero. Žízniví jedinci vyhlíželi hospodu či občerstvení, avšak touto dobou bylo vše zavřené a tak nezbývalo než se vydat na cestu. V 8:44 Zbyněk zapnul aplikaci Endomondo a druhá trasa tak byla zahájena. První kroky vedly nejprve po asfaltce k železniční zastávce Ovesná, kde jsme se napojili na žlutou a začaly ukrajovat i první výškové metry. Chvílemi byla lesní cesta opravdu strmá a opět jsme vzpomínali na kótu R10 i na poplašnou zprávu z Jizerek, že Petr vzdal (výstup na Ořešník). Nikdo ale nezvdal ani tehdy ani teď a tak jsme za postupného stoupání mohli obdivovat skalní útvary na NS Medvědí stezka. Pokud tudy skutečně chodili medvědi, museli se pěkně nadřít. První odpočinkovou zastávku jsme si udělali u Soutěsky lapků a mohli tak pořídit i nějaké skupinovky. Vzhledem k tomu, že jsme měli totálně propocená trika, která jsme svlékli, vznikly tak i odvážné skupinovky "do půli těla". Dál cesta pokračovala nahoru i dolů kolem dalších zajímavých skalních útvarů, např. Kamenná kráska, Pýchavka obrovská či Hlava telete. Prošli jsme pod vrcholem Perník a zdálo se nám, že kilometry vůbec neubývají. Těšili jsme se na Jelení jezírko, kde jsme chtěli udělat další zastávku. Místy byla cesta lesem značně podmáčená, což zpomalovalo náš postup. Ve tři čtvrtě na 12 jsme konečně doklopýtali k Jelenímu jezírku, kde jsme si krátce odpočali a samozřejmě udělali snímky odrazů ve vodní hladině. Zbyněk si při cachtání unavených nohou v jezírku omylem vykoupal i ponožku, která mu vypadla z ruky. Jeho záchranou se stal Jiří, který mu pohotově nabídl ponožky své. Ne však ty, co měl na nohou, nýbrž náhradní z batohu. Za to mu byl Zbyněk vděčný a slíbil, že mu zaplatí kofolu. Mohli jsme tedy pokračovat dále a tak jsme mírným klesáním došli až do osady Jelení, kde jsme si konečně dopřáli nějaké občerstvení.
Naším útočištěm se stala hospůdka Jelení vrchy ve stínu statných smrků. Zde jsme si u okénka objednali pití i něco na zub. Doplňování tekutin bylo během dnešního náročného pochodu obzvláště důležité. Slunce pálilo a pomalu se nám ani nechtělo pokračovat, zejména když jsme v nohách neměli ještě ani půlku trasy. Chlůďa se zde rozhodl, že nepůjde dále s námi a vezme to zkratkou po silnici do Nové pece k autu a nám pak přijede kousek naproti. Kubovi se tento nápad také zalíbil a nabídl se, že mu bude dělat doprovod. K této variantě jsme přistoupili i vzhledem k tomu, že někteří museli odpoledne odjet a času nebylo nazbyt.
Chlůďa s Kubou tedy vyrazili podél Schwarzenberského plavebního kanálu do Nové Pece, zbytek se vydal taktéž podél, avšak opačným směrem, k Hornímu portálu. Dále jsme pokračovali přes Hučinu a Stříšky a plynulým stoupáním došli až k Plešnému jezeru, v nadmořské výšce téměř 1100 m. Zde jsme si krátce odpočali a osvěžili unavené nohy v ledové vodě. Poté se naše skupinka znovu rozdělila, jelikož ne všichni byli ochotní dát další převýšení cca 300 m a vystoupat až na Plechý. Odpadlíci Petr s Pavlem (u Petra jsme to čekali, ale Pavel zklamal) tedy pokračovali po žluté kolem Kamenného moře a zbytek se vydal na vražedný výstup. První kilometr byly defacto pořádně vysoké kamenné schody a změřily důkladně stav naší fyzičky. Slunce pralo, což ještě umocňovalo litry vypocených tekutin. V roce 2005 hrozilo uzavření této stezky, nakonec však zůstala přístupná s označením "na vlastní nebezpečí". První zastavení a také nádherný výhled na Plešné jezero nás čekal u pomníku A. Stiftera. Větší zajímavostí než samotný monument však byl jakýsi guru, vůdce sekty či léčitel, který zde byl obklopen skupinkou asi 30 lidí hltajících vyprávění o jeho skutcích z jihovýchodní Asie. Pokračovali jsme dále přes Kučerovu vyhlídku a již mírným stoupáním jsme se dostali až na samotný vrchol Plechý (nejvyšší bod české strany Šumavy - 1378 m n. m.). Tohoto výkonu nakonec tedy dosáhli jen 4 borci: Jirka, Miklís, Zbyněk a Jarda. Vylezli jsme až na kamenný vrchol k česko-rakouskému kříži a udělali památeční skupinovku. Nahoře bylo pořád pěkně, ale zdálky jsme viděli nepříjemně černé mraky. Na planině pod vrcholem jsme měli možnost sledovat rakouské radioamatéry, kteří zde roztáhli své antény a pravděpodobně se snažili zachytit mimozemské signály. Dále jsme klesali po žluté až k rozcestí Pod Kamenným mořem, kudy prošel i Petr s Pavlem. Odbočka na Plechý znamenala prodloužení trasy o 3,5 km. Během dalšího klesání, už po zelené, se začala obloha nebezpečně mračit a zdálky bylo slyšet i hřmění. To nás přimělo ke zrychlení tempa a zároveň jsme zjišťovali polohu ostatních. Petr s Pavlem byli cca 1,5 km před námi a Chlůďa s Kubou už samozřejmě dávno čekali dole na parkovišti v Nové Peci, v místní části Láz. Tím nám ušetřili asi dva kilometry chůze po silnici. U rozcestí Rossbach jsme se opět napojili k Schwarzenberskému kanálu a došli až do Nové pece. Ač hřmělo každou chvíli, do cíle jsme došli v suchu. Opět jsme se všichni sešli a mohli se vrátit do Volar, na základnu. Cestou z Lázu jsme na silnici potkali známého komika Zdeňka Izera, nicméně vypadal zamračeně, stejně jako obloha.
Při přesunu do Volar začalo pršet a my byli rádi, že jsme se tomu dokázali vyhnout alespoň během pochodu. Na pokojích jsme se osprchovali a vydali se posilnit do námi již prověřeného hotelu Chata k nádraží. Jelikož Kuba, Jarda a Zbyněk se chystali na odjezd, měli už sbaleno a šli opravdu jen na rychlou večeři. Rozloučili se a vrátili se na penzion, aby mohli odjet. Ještě je ale stihnul pěkný liják a tak nakonec odjížděli promoklí. Ostatní zůstali ještě popíjet v Chatě.
Skalní útvar na Medvědí stezce
Skupinovka u Soutěsky lapků
Jelení jezírko
Cesta podél Schwarzenberského plavebního kanálu
Plešné jezero
Lorem ipsum dolor sit amet, consectetuer adipiscing elit. Pellentesque pretium lectus id turpis. Vivamus luctus egestas leo. Aenean placerat. Class aptent taciti sociosqu ad litora torquent per conubia nostra, per inceptos hymenaeos. Praesent dapibus. Nulla quis diam. Integer rutrum, orci vestibulum ullamcorper ultricies, lacus quam ultricies odio, vitae placerat pede sem sit amet enim. Ut enim ad minima veniam, quis nostrum exercitationem ullam corporis suscipit laboriosam, nisi ut aliquid ex ea commodi consequatur? Sed ac dolor sit amet purus malesuada congue. Aliquam ornare wisi eu metus. In laoreet, magna id viverra tincidunt, sem odio bibendum justo, vel imperdiet sapien wisi sed libero.
Nullam at arcu a est sollicitudin euismod. Etiam posuere lacus quis dolor. Etiam quis quam. Aliquam id dolor. Praesent in mauris eu tortor porttitor accumsan. Nemo enim ipsam voluptatem quia voluptas sit aspernatur aut odit aut fugit, sed quia consequuntur magni dolores eos qui ratione voluptatem sequi nesciunt. Aenean vel massa quis mauris vehicula lacinia. Nunc tincidunt ante vitae massa. Maecenas lorem. Integer in sapien. Aenean id metus id velit ullamcorper pulvinar. Suspendisse sagittis ultrices augue. Phasellus et lorem id felis nonummy placerat. Fusce suscipit libero eget elit. Mauris dolor felis, sagittis at, luctus sed, aliquam non, tellus. Pellentesque arcu. Duis pulvinar. Ut enim ad minim veniam, quis nostrud exercitation ullamco laboris nisi ut aliquip ex ea commodo consequat.
Praesent vitae arcu tempor neque lacinia pretium. Etiam bibendum elit eget erat. Maecenas fermentum, sem in pharetra pellentesque, velit turpis volutpat ante, in pharetra metus odio a lectus. Etiam egestas wisi a erat. Nunc tincidunt ante vitae massa. Nam sed tellus id magna elementum tincidunt. Etiam bibendum elit eget erat. In rutrum. Temporibus autem quibusdam et aut officiis debitis aut rerum necessitatibus saepe eveniet ut et voluptates repudiandae sint et molestiae non recusandae. Etiam neque. In laoreet, magna id viverra tincidunt, sem odio bibendum justo, vel imperdiet sapien wisi sed libero. Excepteur sint occaecat cupidatat non proident, sunt in culpa qui officia deserunt mollit anim id est laborum. Proin mattis lacinia justo. Vivamus porttitor turpis ac leo. Fusce aliquam vestibulum ipsum.
Nádraží Kubova Huť
Výšlap na Boubín
Mlha houstne
Boubínský prales
Petr na rozhledně
Lorem ipsum dolor sit amet, consectetuer adipiscing elit. Pellentesque pretium lectus id turpis. Vivamus luctus egestas leo. Aenean placerat. Class aptent taciti sociosqu ad litora torquent per conubia nostra, per inceptos hymenaeos. Praesent dapibus. Nulla quis diam. Integer rutrum, orci vestibulum ullamcorper ultricies, lacus quam ultricies odio, vitae placerat pede sem sit amet enim. Ut enim ad minima veniam, quis nostrum exercitationem ullam corporis suscipit laboriosam, nisi ut aliquid ex ea commodi consequatur? Sed ac dolor sit amet purus malesuada congue. Aliquam ornare wisi eu metus. In laoreet, magna id viverra tincidunt, sem odio bibendum justo, vel imperdiet sapien wisi sed libero.
Nullam at arcu a est sollicitudin euismod. Etiam posuere lacus quis dolor. Etiam quis quam. Aliquam id dolor. Praesent in mauris eu tortor porttitor accumsan. Nemo enim ipsam voluptatem quia voluptas sit aspernatur aut odit aut fugit, sed quia consequuntur magni dolores eos qui ratione voluptatem sequi nesciunt. Aenean vel massa quis mauris vehicula lacinia. Nunc tincidunt ante vitae massa. Maecenas lorem. Integer in sapien. Aenean id metus id velit ullamcorper pulvinar. Suspendisse sagittis ultrices augue. Phasellus et lorem id felis nonummy placerat. Fusce suscipit libero eget elit. Mauris dolor felis, sagittis at, luctus sed, aliquam non, tellus. Pellentesque arcu. Duis pulvinar. Ut enim ad minim veniam, quis nostrud exercitation ullamco laboris nisi ut aliquip ex ea commodo consequat.
Praesent vitae arcu tempor neque lacinia pretium. Etiam bibendum elit eget erat. Maecenas fermentum, sem in pharetra pellentesque, velit turpis volutpat ante, in pharetra metus odio a lectus. Etiam egestas wisi a erat. Nunc tincidunt ante vitae massa. Nam sed tellus id magna elementum tincidunt. Etiam bibendum elit eget erat. In rutrum. Temporibus autem quibusdam et aut officiis debitis aut rerum necessitatibus saepe eveniet ut et voluptates repudiandae sint et molestiae non recusandae. Etiam neque. In laoreet, magna id viverra tincidunt, sem odio bibendum justo, vel imperdiet sapien wisi sed libero. Excepteur sint occaecat cupidatat non proident, sunt in culpa qui officia deserunt mollit anim id est laborum. Proin mattis lacinia justo. Vivamus porttitor turpis ac leo. Fusce aliquam vestibulum ipsum.
Prachatice z Libína
Rodný dům Mistra Jana Husa
Poslední skupinovka z Prachaticka